PROSTOR DUCHA A UMĚNÍ
Vila Tugendhat – prostor ducha a umění je reprezentativní fotografická publikace, která slovem i obrazem představuje tuto památku UNESCO jako umělecký a architektonický skvost světového významu. Autor textu knihy prof. Jan Sedlák se zabývá smyslem a významem Vily Tugendhat, která se záhy po jejím dokončení stala pilířem moderní architektury a je jím doposud. Výtvarné fotografie ing. Libora Teplého pořízené záhy po znovuotevření Vily Tugendhat po její památkové obnově ukazují její krásu doslova v tom nejlepším světle. Kniha dává slovem i obrazem odpověď na otázku, v čem je Vila Tugendhat tak výjimečná, že se stala ikonou světové moderní architektury.
Barevné, většinou celostránkové fotografie doplňuje soubor menších černobílých archivních fotografií pořízených krátce po dokončení stavby.
Jak se civilizace rodí, rostou a upadají.
Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, zettabyte informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí, epidemie a mnohé jiné. Kniha Sedm zákonů nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace. I my.
Bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět.
Tato kniha není životopisem Miroslava Zikmunda. Je to pozvánka do světa pověstného archivu. Je to posezení u stolu s Miroslavem Zikmundem. Nalejete si hlteček slivovice do kameniny anebo sklenku těžšího, plnějšího červeného vína, takhle to děláváme my. Můžeme vás ujistit, že za každým příběhem se kromě jiného skrývá i konkrétní debata, kterou jsme vedli a která uváděla témata v souvislosti. Je to vstupenka do lunaparku jménem život (anebo dějiny), kde si sednete tu na horskou dráhu, tu do domu hrůzy, jindy vás odnese tobogán jménem náhoda. Půjdete s námi po stopách vzniku filmu Století Miroslava Zikmunda, po stopách života Miroslava Zikmunda a tím i po mezních situacích celé naší republiky. Jak Miroslav Zikmund říká: „Byl jsem zplozen ještě za Rakouska-Uherska a narodil se do prvních dnů republiky. Proto ji celý život považuji za svého o krapátek staršího bráchu.“
Kniha obsahuje dosud nepublikované informace, včetně úryvků z prvního, nikdy nevydaného cestopisu, dobové fotografie a ilustrace Elišky Chytkové.
Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století mužem, který jej zažil…
Oceněno 1. místem v kategorii Nejkrásnější kniha v rámci festivalu GO KAMERA 2018.
Proč u nás najdeme tak málo vyvěšených českých vlajek? Proč se jako Češi podceňujeme, a tím pádem hrajeme pod své možnosti? Proč je pro nás snazší bojovat, až když je výsledek téměř jistý? Proč chceme hodně svobody pro sebe, ale ne pro sousedy, a u vymáhání pravidel je tomu naopak? Proč jsou Češi podobnější Rakušanům než Slovákům? Proč se často chováme jako poddaní a černí pasažéři své země, a ne jako její páni?
A proč přesto máme neuvěřitelný dar přežít a nekonečně mnoho talentů a nadějí být mezi nejlepšími na světě? A proč je před námi skvělá budoucnost, pokud si ji sami nepokazíme?
Kniha uznávaného českého ekonoma a bývalého viceguvernéra ČNB nás v dobrém i špatném konfrontuje s našimi typickými vlastnostmi, mýty a předsudky, které o sobě jako Češi máme, a navrhuje, jak se z těchto stereotypů vymanit a zařadit se opět mezi nejlepší na světě. Jen si začít věřit, trochu se „odzátkovat“ a odbrzdit. Prostě rozletět se výše. Protože nebe není nízko. Je vysoko. A nemá žádný strop.